Nemůžu přece plakat?

S blízkými lidmi hovořte otevřeně o svých i o jejich potížích, obavách, úzkostech, o smutku i o strachu, pokud se objeví. Dokážete-li otevřeně hovořit i upřímně naslouchat, uleví se vám.

Být spolu je dobré pro nemocné, ale i pro ty, kteří svého blízkého ztrácí. Často se doprovázející bojí, že budou plakat před nemocným. Nemocný také potřebuje plakat, potřebuje sdílet své emoce a je mu velkou pomocí, když mu to umožníme.

Vyrovnávání se s diagnózou závažného onemocnění a s postupným uzavíráním životních perspektiv je náročnou životní situací člověka. Klade veliké požadavky nejen na psychiku samotného nemocného, ale i těch, kteří mu stojí nejblíže. Toto těžké a často bolestné období lze však žít i dobře, tedy tak, že si z něj všichni zúčastnění odnesou dál něco dobrého a zbaví se strachu. Je k tomu potřeba vzájemná, otevřená komunikace.