Děti při nemoci a umírání?

Ano. Nejistoty a představy jsou horší než realita. Závažné onemocnění v rodině trápí děti hlavně tehdy, když ztratí pocit jistoty a bezpečí a když na své otázky nedostávají odpovědi. To, že se děti neumí ptát ani o svých myšlenkách mluvit, neznamená, že situaci nevnímají. Silně na ně působí napětí v rodině, které umírání a smrt provází, mohou se cítit opuštěné těmi, kteří zůstali.

V nemocnici mi všichni říkali, že péči o manžela nezvládnu. Vždyť máte ještě malé děti! Co tomu řeknou, když uvidí tatínka v takovém stavu?
Vzala jsem manžela domů. Když nebyl příliš unavený, povídal si s nimi, dívali se na televizi a nebo společně po obědě spali. Někdy bylo manželovi moc špatně. Pak k němu do pokoje děti nesměly, ale byly otevřené dveře a viděly jak se tatínek snaží s nemocí bojovat.
Nemoc ho nakonec porazila. Ale máme společné vzpomínky. A děti vědí, že je tatínek neopustil tajně. A hlavně, že je opustit nechtěl.